Jak vznikala moje první kuchyň

Kdysi dávno, když jsem přestala bydlet na studentské koleji a přestěhovala se do bytu, vařila jsem ve stařičké panelákové kuchyni. Nechala jsem jí aspoň přestříkat dvířka na červeno, vyměnit pracovní desku a přelepit lino na podlaze.

V další kuchyni jsem nemohla udělat vůbec nic. Byla nová, nájemní, uzoučká sotva na jednoho člověka, taková slepá ulička v jinak velkém bytě v hezké novostavbě. Kuchyň tu byla něco nepatřičného, co se v moderní domácnosti nenosí.

Moje třetí kuchyň přišla i s domem, který jsme pořídili. Byla nová, plastová, na oko pěkná, funkčně už tolik ne. Nechala jsem ji přestěhovat do jiné místnosti a místo ní vytvořila obývák.

Po dvaceti letech, když konečně dosloužila, došlo na výměnu. Moje úplně první vlastní kuchyň byla na dosah. Mohla jsem si ji konečně zařídit a vymyslet podle sebe. Hledala jsem pro ni dostatečně velké místo, až jsem ho našla v obýváku. Teda, i ten obývák se na ni musel nakonec ještě maličko ubourat a zvětšit, ale to není nic, co by Simona nezvládla.

Dlouho jsem snila o kuchyni německé značky Nolte. Po návštěvě několika kuchyňských studií jsem se jenom utvrdila, že to je moje cesta. A tak jsem začala kreslit návrhy a postupně se víc a víc těšila na den, kdy tahle kráska zaklepe na dveře a řekne: jsem tu.

Así mi někdo přál, abych se na ni těšila opravdu vydatně, a tak se stále odkládal termín dokončení naší rekonstrukce. Než jsem kuchyni mohla nechat zaměřit a objednat, byl začátek prosince. Vánoce jsme tedy trávili v improvizovaných podmínkách.

Díky nim můžu říct, že jsem chvíli vařila i v dočasné pidikuchyni značky Ikea. Bez trouby a s remoskou, bez pořádného sporáku, jen na dvouplotýnce od babičky, se stařičkou mikrovlnkou. Ale zvládli jsme tu vyrobit i štědrovečerní menu.

Leden utekl docela rychle, zvykla jsem si na otvory pro okna zatlučené OSB deskami i na dráty trčící z podlahy tam, kde má jednou být kuchyňský ostrůvek.

Načež tu byl únor a s ním hotová okna, dokončená kuchyně z výroby, nová myčka (vybrala jsem po mnoha zkušenostech Siemens) a nové spotřebiče (na první pohled jsem se zamilovala do francouzské značky De Dietrich). Jak já jsem se na tenhle den těšila, to snad ani nemůžu popsat.

Chlapci byli šikovní, začali ráno, pokračovali přes oběd, tempo jim vydrželo i celé odpoledne a skončili teprve večer. Kuchyň namontovali bez jediné chybičky.

Ten večer jsem se z ní už nehnula. Jen jsem nevěřícně seděla, tiše jsem se na ni koukala a tekly mi slzy jako hrachy.

Kvůli tomuhle okamžiku za to všechno stálo.

Simona to dokázala ❤️

Kuchyně Nolte
http://kuchynskestudionolte.cz

Spotřebiče De Dietrich
https://www.francouzskespotrebice.cz/cz