Stavební bagety & velký úklid

Operace Kulový blesk měla začít 18. ledna v 9 hodin ráno a pokračovat do dalšího dne do oběda.

Jejím smyslem bylo zbavit nemovitost všech movitých věcí a přemístit je do sběrného dvora, kde o ně bude dobře postaráno.

Tým se skládal ze čtyř místních zdatných mladých mužů (výkonná složka) a mě (povzbuzování a catering).

Komplikací se objevilo jen pár, slovy dvě. Nic, co by nás rozhodilo.

Ta menší komplikace spočívala v tom, že dům stojí v místě, kam je zákaz vjezdu nad 3,5 tuny, čili žádná výpomoc od nákladního auta nehrozila. A pak taky domy jsou tu tak blízko u sebe, že umístit sem stavební kontejner znamená zneprůjezdnit celou ulici. Papírování, povolení, dopravní značení, čili vopruz s nejistým výsledkem.

Mladí muži to vyřešili snadno a navrhli, že jeden den pouze přestěhují všechno smetí do garáže, načež druhý den provedou několik bleskových nakládek do malé stavební dodávky a postupně věci odvozí. Takhle nějak:

Větší komplikace přinesl sníh. Dva dny předem začalo sněžit, až zkolabovala dálnice. Naštěstí stála jen směrem na Prahu a já jsem potřebovala jet obráceně. Bohužel i ten druhý směr nakonec postihl dopravní kolaps už někde na úrovni Humpolce, čili asi tak o 20 km dřív, než jsem měla v úmyslu dálnici opustit.

Rodina mě tedy na cestu objízdnou trasou vybalila dekou, polštářem ve tvaru hlídacího psa, svačinou, termoskou s horkým čajem a powerbankou, načež jsem se vydala brázdit noční zasněžené okresní silnice Vysočiny. Plán byl jasný, do devíti ráno být na místě. Měla jsem na to celou noc, tichou noc, zasněženou noc s bílými silnicemi, nejasnými krajnicemi, větrem v zádech i v boku. Jediný důkaz, že nejsem na Sibiři, poskytovaly občasné průjezdy spícími vesnicemi.

Někde na půli cesty mezi Pelhřimovem a Jihlavou, tam, kde mi bylo za volantem nejhůř, mi došlo, že jediné, co jsem doma zapomněla, je lopatka na vyhrabání auta, kdybych náhodou sjela do nepatřičných míst. Musela jsem to dojet a spoléhat, že pohon 4×4 mě když tak dostane ze všech menších průšvihů. Když jsem konečně o půlnoci dorazila slalomem mezi uvízlými náklaďáky k rodičům, dopila jsem poslední zbytky slivovice, které tam zbyly po minulé návštěvě Simony, a šla jsem rovnou do peřin.

– – –

V osm ráno dorazil nadějný mladý muž číslo jedna, vyspaný a připravený na vše. Dostal klíče od domu a odjel předat instrukce zbytku týmu. Já jsem nazula sněhule, natáhla kulicha a rukavice a vydala se doklouzat za nimi. Udělala jsem si po cestě nehorázný puchýř na patě, ale dobře mi tak, klidně jsem se mohla vzdát ranní zasněžené procházky mým rodným městem a dát další šanci cestě autem.

Chlapcům to šlo pěkně od ruky, nábytek putoval z ruky do ruky a pak z ruky do garáže.

Po pár organizačních pokynech a nalezení dalšího pokladu, totiž 33 korun, bylo rychle rozhodnuto, že je nejvyšší čas, abych vyrazila zpátky a dovezla oběd.

Takový zasněžený stavební oběd je věc veskrze romantická, to vám řeknu. Obrácený sud už se jednou jako provizorní stůl osvědčil, takže si to mohl ještě jednou užít, než byl též odsunut.

Mým záměrem bylo udělat jídlo do ruky, které by se dalo sníst tak, aniž by se ho člověk dotknul špinavýma rukama, které si nemá kde umýt. A k tomu jsem si ještě přidala požadavek, aby to bylo aspoň trochu teplé.

Výsledkem jsou tyhle stavební sendviče s trhaným vepřovým masem, sezamovo-hořčicovým dresinkem a rukolou. Vtip je v tom, že bagety se před naplněním prohřejí v troubě a plní se teplým masem. Když to pak všechno dovedete půl hodiny uchovat v teple, třeba v tepelně izolované tašce, souhlasné mručení zaručeno i na sněhu.

Stavební bagety

Pro 4 osoby:
650 g vepřové krkovice bez kosti, nakrájené na plátky
1 zarovnaná lžička soli
1/3 lžičky kmínu
trocha čerstvě mletého černého pepře (podle chuti)
4 středně velké bagety nebo 8 malých bagetek
3 lžíce tahini (sezamová pasta)
2 vrchovaté lžičky dijonské hořčice
1 vrchovatá lžička hrubozrnné hořčice
1 lžíce jablečného octa
1 lžíce vody
4 hrsti rukoly
4 kyselé okurky

1. Maso opláchněte, osušte papírovými utěrkami, osolte, opepřete a okmínujte a naskládejte do pekáčku. Pekáček těsně zakryjte alobalem nebo poklicí a vložte do trouby. Zapněte ji na 120 stupňů (s předehříváním se trápit nemusíte) a pečte bez jakékoli pozornosti 2 hodiny.
2. Pekáček vyjměte z trouby, odstraňte alobal a obsah pekáčku jemně promíchejte, maso přitom lžící jemně rozdělte na kousky. Vraťte do trouby, tentokrát už nezakryté, zvyšte teplotu na 200 stupňů a pečte dalších 30 minut, dokud se skoro všechna tekutina v pekáčku neodpaří a nevsákne do masa. Při téhle rychlejší fázi maso častěji míchejte a klidně ho nechte dál rozpadat na malé kousky.
3. Maso vyjměte z trouby, vypněte ji a vložte dovnitř bagety. Nenechte je v troubě dlouho, budou jim stačit pouhé 2-3 minuty, než se prohřejí.
   Mezitím smíchejte zálivku z tahini, obou hořčic, octů a vody. Čím víc ji budete míchat, tím víc bude houstnout, takový podivný zákon kuchyně způsobený vlastnostmi tahini pasty.
4. Teplé bagety rozkrojte z boku, ale nedořízněte a otevřete je. Dovnitř vložte rukolu, jednu stranu pečiva potřete zálivkou, přidejte maso a nakrájenou kyselou okurku. Zavřete a zabalte do potravinové fólie. Co nejrychleji doneste venku pracujícím. Servírujte s pivem.