Jak se lepí podlaha
Že naše podlahy potřebují vyměnit jsme věděli už dlouho. Měli jsme plovoucí, laminátové, rozeschlé, klouzající, hýbající se, ošklivé a nebezpečné. Takže jsme výměnu podlah logicky zařadili do rekonstrukce, protože kdy jindy by se to hodilo víc.
Vcelku rychle padlo rozhodnutí, že podlaha bude vinylová a hlavně lepená. Nic plovoucího, co by se časem znovu rozeschlo, udělalo škvíry a začalo hrozit přiskřípnutím prstů, protože doma všichni chodíme zásadně naboso v létě, v zimě, na podzim i na jaře.
Nakonec to byly podlahy, které nás od nastěhování zdržely nejmíň o dva týdny. Nejdřív nebyl vzor podlahy skladem, potom nám nechtěla schnout podkladová betonová stěrka, i když jsme topili naplno. Napětí vrcholilo každým dnem, zejména pak při větě: ještě ne. Ještě musíme den počkat.
Nevím, jak to Simona dělá, ale vždycky se jí podaří sehnat řemeslníky, kteří rozumí své práci a ještě ke všemu je baví. Dívat se na lepení podlah byla taková radost, že jsme vám to natočily, ať z toho taky něco máte.
Interiérové studio Lukor
http://lukor.cz
O autorce
Florentýna
Jmenuju se Florentýna a jsem matka čtyř dětí a pěti kuchařských knih. Nyní se se Simonou pokouším zachránit jednu památkově chráněnou ruinu a udělat z ní místo, kde se rodí kuchařská radost.Bavte se dál
Jak postavit kuchyň Kuchařce pro dceru?
Začalo to nenápadně. Povídaly jsme si na jednom knižním křtu. Já mluvila o stavbách, Florentýna o kuchařkách. Rok se s rokem sešel a jely jsme se spolu podívat do Třebíče na domeček, který má ty správné kořeny a který táhne Flo domů. Začaly jsme fungovat, plánovat a tvořit. Zjistily jsme, že na sebe slyšíme. Uprostřed běhání po památkářích a kreslení…
Simona
Jak jsme poprvé spali doma
Stalo se to 17. listopadu 2018. V den, který je pro mě i mého muže velmi zásadní a který chodíme pravidelně slavit zapalováním svíčky na Národní třídu, jsme se mohli nastěhovat zpátky domů, neboť náš dům se stal obyvatelným. Původní plán zněl: ráno nanosíme věci do auta nebo do dvou, uklidíme Simoně byt (aby se mohla vrátit do čistého a…
Florentýna
Jak se škatule hejbaly
Je mrazivo. Na autech je poprašek, který je potřeba oškrábat, dítko se budí s bolestí v krku. Překračuju krabice, jednu, druhou, pátou, vyhýbám se těm, které jsou vyštosované do výšky. Kdybych je teď otevřela, vyvalí se na mě poklady, na které jsem půl roku nesáhla. Jsme doma. Jsme doma! Po čtyřech měsících a osmnácti dnech. Můj byt obývala Florentýna s…
Simona
Jak jsme hledaly místo pro Florentýnu
Stály jsme spolu na chodbě a koukaly se skrz balkonové dveře do zeleně. „Kde vlastně tady máš svoje místo?“ Napadlo mě se jen tak mezi řečí zeptat. Asi jsem čekala, že mi odpoví, že přece v kuchyni. „Nevím,“ sklopila oči a byla smutná. Kuchyň je všech, v kuchyni se odehrává veškeré rodnné dění. V kuchyni se plánuje, organizuje, povídá, a…
Simona
Jak bydlíme v kempu
Kempování k létu prostě patří. Ono je to romantické víc než sedět v parku na lavičce a krmit holuby. Překoná to i ranní běh po Vyšehradě, a to je pořádný megacloumák na city. Letošní léto už těch kempů mám najeto přinejmenším třináct, všechny nějakým způsobem nezapomenutelné. Halušková večeře u Liptovské Mary, větrná Kurská kosa, liduprázdná kilometry dlouhá pláž se zlatým…
Florentýna
Nechte nám vzkaz