Jak se i mistr tesař někdy utne
Střecha, to je taková věc, kterou považuji za velmi důležitou. Střecha je od toho, aby neteklo do domu.
Jsem holka šikovná a tak jsem akci nasmlouvala hodně dopředu. Hodně dopředu znamená, že už v březnu jsem měla domluveného nejšikovnějšího klempíře a jeho partu na dům, kde bydlí Florentýna, Tomáš, všechny ratolesti, pes a kočka.
Nic se nemlůže stát!
To klapne!
Tak klaplo.
Nejšikovnějšímu krempíři onemocněl tesař, vážně a ze dne na den. Nejšikonvější klempíř stál na pěti střechách zároveň a k nám se už nevešel, neuměl stát na šestě. Handlovali jsme, že já vyměním dva lidi za jednoho tesaře a vymýšleli další kombinace, které nevymyslí ani člověk.
Záchrana přišla až v kamarádovi kamaráda, který umí všechno a na lusknutí prstem, jinými slovy včera hotovo.
O nabídce se ovšem nedalo ani mluvit, tolik čísel jsem už dlouho neviděla.
Třetí pokus. Stojím před domem a čekám na dohodnutou schůzku. 20 minut, 30 minut, nikdo mi nebere telefon. Nakonec přijde sms: v sobotu jsem kvůli pracovní nekázni vyhodil lidi, nemůžeme k vám nastoupit.
Sedám si do auta a vzpmínám na náš harmonogram, na přesuny dětí, lidí, sebe.
Přichází čtvrtá další parta.
Nic není problém, toyota. Vzpomněla jsem si na reklamu, která byla kdysi v televizi. Jsou bodří, hezcí, milí a chodí jako do houslí – tedy až odpoledne. Na rychlo se nedá sehnat nikdo.
Trpělivost dochází. Střešní okna už dorazila na místo, ale po nekonečně dlouhých týdnech je hotová teprve polovina střechy. Druhá půlka teprve vykukuje a vlaje pod plachtami.
Přišel srpen.
Sedím v kavárně a po měsíci si povídám s lidmi, které jsoem dlouho neviděla. Mluvím o tom, jaký mám problém sehnat lidi na střechu. Dva telefony a schůzka domluvená.
Hned se domluvíme, ale má to zádrhel. Nastupují teď na čtrnáct dní na dovolenou a na střeše budou až 27.8. V ten den už se měla Florentýna s rodinou přesunovat zpět.
Volám Florentýně, nebere. Volám Tomášovi.
“Přijeď k nám.”
Otevíráme ovocné nealkoholické pivo. Tomáš a Florentýna teď bydlí u mě doma, vlastně teď je to u nás doma. Nalévám ještě panáka.
“Jsme časově až na konci září.”
Florentýna se kouká do prázdné sklenice, kde byl před chvílí alkohol, Tomáš sedí ve dveřích balkonu, protože se nerad přibližuje k zábradlí. A chvíli vůbec nemluvíme.
Vy, co nás čtete a držíte palce, potřebujeme, aby ste nahoru poslali vzkaz, ať to nakonec dobře dopadne! Říká se tomu afirmace a my je ted‘ od vás potřebujeme 🙂
Děkuju, děkuju, děkuju.
Simona
O autorce
Simona
Jsem Simona, energetické kvantum. Holka, která si ze sebe dokáže dělat legraci a poztrácet boty od auta. Ženská, která prorazí hlavou zeď. Někdy jen pomyslnou a někdy tu skutečnou, protože umím stavět a opravovat domy a byty. Jsem posluchač, který poslouchá příběhy celým tělem a duší. A jsem vypravěč, který se snaží najít dobrou stránku ve všech příbězích.Bavte se dál
Jak vznikala moje první kuchyň
Kdysi dávno, když jsem přestala bydlet na studentské koleji a přestěhovala se do bytu, vařila jsem ve stařičké panelákové kuchyni. Nechala jsem jí aspoň přestříkat dvířka na červeno, vyměnit pracovní desku a přelepit lino na podlaze. V další kuchyni jsem nemohla udělat vůbec nic. Byla nová, nájemní, uzoučká sotva na jednoho člověka, taková slepá ulička v jinak velkém bytě v…
Florentýna
Jak postavit kuchyň Kuchařce pro dceru?
Začalo to nenápadně. Povídaly jsme si na jednom knižním křtu. Já mluvila o stavbách, Florentýna o kuchařkách. Rok se s rokem sešel a jely jsme se spolu podívat do Třebíče na domeček, který má ty správné kořeny a který táhne Flo domů. Začaly jsme fungovat, plánovat a tvořit. Zjistily jsme, že na sebe slyšíme. Uprostřed běhání po památkářích a kreslení…
Simona
Jak bylo světlo
Jak u nás doma vznikaly nové zdi, vznikaly taky otvory na nová okna. Nehledě na to, že i v nové kuchyni jsem si vymyslela nové okno a nechala jsem zazdít staré, které bylo úplně jiné a úplně někde jinde. Jenomže v době, kdy se všude staví, se na okna musí čekat. Rozhodli jsme se, že na okna raději počkáme doma…
Florentýna
Jak jsme poprvé spali doma
Stalo se to 17. listopadu 2018. V den, který je pro mě i mého muže velmi zásadní a který chodíme pravidelně slavit zapalováním svíčky na Národní třídu, jsme se mohli nastěhovat zpátky domů, neboť náš dům se stal obyvatelným. Původní plán zněl: ráno nanosíme věci do auta nebo do dvou, uklidíme Simoně byt (aby se mohla vrátit do čistého a…
Florentýna
Jak se škatule hejbaly
Je mrazivo. Na autech je poprašek, který je potřeba oškrábat, dítko se budí s bolestí v krku. Překračuju krabice, jednu, druhou, pátou, vyhýbám se těm, které jsou vyštosované do výšky. Kdybych je teď otevřela, vyvalí se na mě poklady, na které jsem půl roku nesáhla. Jsme doma. Jsme doma! Po čtyřech měsících a osmnácti dnech. Můj byt obývala Florentýna s…
Simona
komentářů 5
Iveta
krásný den dámy,
na váš blog jsem narazila náhodou (samozřejmě přes recepty Florentýny 🙂 ) a jsem nadšená. I když se živím jako účetní, miluji památky a mám vystudovanou stavební průmyslovku….už dlouho. V Třebíči jsme před pár lety trávily dovolenou s dětmi a objížděly okolní památky. Ale Třebíč, to je krása, bazilika, nádherné židovské město a to koupaliště :-).
držím palce a budu vás dál sledovat
Iveta od Olomouce
Hana
Držím palce a myslím va vás holky 🙂
Jirka M.
Ale samozřejmě, že to všechno dobře dopadne! Při Vaší neskutečně pozitivní energii a… (jaká je vlastně aktuální bilance lokálního entuziasmu?).
Ze srdce Vám to přeji a těším se na další OPTIMISTICKÉ příspěvky.
(Jinak snad radši ani nic nepište;-)
PS: při rekonstrukci MÉHO interiéru mi (aninetakpomalualespíšdocelarychle) odpadají řemeslníci, nestíhám, ale ze všeho nejvíc se těším na KUCHYŇ (zdravím Flo…)
A aktuálně afirmuji až do umrtvení…
Simona
jdu psát další blog a našla jsem vás !!! A najednou se rozhostilo to pozitivno, afirmujtr dál a díky Simona
Lucie
Jak já vám rozumím. Rekonstruujeme domeček a jsme na tom podobně – vyklidili jsme část domu, oškabali omítky, probourali dvoje nové dveře a náš zedník už od nás i dostal začátkem července klíče s tím, že v pátek doveze písek a v pondělí nastoupí – no a ve čtvrtek se zdravotně sesypal a nenastoupil a od té doby žádného nemáme a plácáme to jak se dá… ale zato máme doma staveniště – náš rok a půl starý Pepík je z toho velkého pískoviště fakt nadšený (aspoň někdo). Myslím na vás, držte se! Aneb jak říkal Vlasta Burian – ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.