Jak se i mistr tesař někdy utne
Střecha, to je taková věc, kterou považuji za velmi důležitou. Střecha je od toho, aby neteklo do domu.
Jsem holka šikovná a tak jsem akci nasmlouvala hodně dopředu. Hodně dopředu znamená, že už v březnu jsem měla domluveného nejšikovnějšího klempíře a jeho partu na dům, kde bydlí Florentýna, Tomáš, všechny ratolesti, pes a kočka.
Nic se nemlůže stát!
To klapne!
Tak klaplo.
Nejšikovnějšímu krempíři onemocněl tesař, vážně a ze dne na den. Nejšikonvější klempíř stál na pěti střechách zároveň a k nám se už nevešel, neuměl stát na šestě. Handlovali jsme, že já vyměním dva lidi za jednoho tesaře a vymýšleli další kombinace, které nevymyslí ani člověk.
Záchrana přišla až v kamarádovi kamaráda, který umí všechno a na lusknutí prstem, jinými slovy včera hotovo.
O nabídce se ovšem nedalo ani mluvit, tolik čísel jsem už dlouho neviděla.
Třetí pokus. Stojím před domem a čekám na dohodnutou schůzku. 20 minut, 30 minut, nikdo mi nebere telefon. Nakonec přijde sms: v sobotu jsem kvůli pracovní nekázni vyhodil lidi, nemůžeme k vám nastoupit.
Sedám si do auta a vzpmínám na náš harmonogram, na přesuny dětí, lidí, sebe.
Přichází čtvrtá další parta.
Nic není problém, toyota. Vzpomněla jsem si na reklamu, která byla kdysi v televizi. Jsou bodří, hezcí, milí a chodí jako do houslí – tedy až odpoledne. Na rychlo se nedá sehnat nikdo.
Trpělivost dochází. Střešní okna už dorazila na místo, ale po nekonečně dlouhých týdnech je hotová teprve polovina střechy. Druhá půlka teprve vykukuje a vlaje pod plachtami.
Přišel srpen.
Sedím v kavárně a po měsíci si povídám s lidmi, které jsoem dlouho neviděla. Mluvím o tom, jaký mám problém sehnat lidi na střechu. Dva telefony a schůzka domluvená.
Hned se domluvíme, ale má to zádrhel. Nastupují teď na čtrnáct dní na dovolenou a na střeše budou až 27.8. V ten den už se měla Florentýna s rodinou přesunovat zpět.
Volám Florentýně, nebere. Volám Tomášovi.
“Přijeď k nám.”
Otevíráme ovocné nealkoholické pivo. Tomáš a Florentýna teď bydlí u mě doma, vlastně teď je to u nás doma. Nalévám ještě panáka.
“Jsme časově až na konci září.”
Florentýna se kouká do prázdné sklenice, kde byl před chvílí alkohol, Tomáš sedí ve dveřích balkonu, protože se nerad přibližuje k zábradlí. A chvíli vůbec nemluvíme.
Vy, co nás čtete a držíte palce, potřebujeme, aby ste nahoru poslali vzkaz, ať to nakonec dobře dopadne! Říká se tomu afirmace a my je ted‘ od vás potřebujeme 🙂
Děkuju, děkuju, děkuju.
Simona
komentářů 5
Iveta
krásný den dámy,
na váš blog jsem narazila náhodou (samozřejmě přes recepty Florentýny 🙂 ) a jsem nadšená. I když se živím jako účetní, miluji památky a mám vystudovanou stavební průmyslovku….už dlouho. V Třebíči jsme před pár lety trávily dovolenou s dětmi a objížděly okolní památky. Ale Třebíč, to je krása, bazilika, nádherné židovské město a to koupaliště :-).
držím palce a budu vás dál sledovat
Iveta od Olomouce
Hana
Držím palce a myslím va vás holky 🙂
Jirka M.
Ale samozřejmě, že to všechno dobře dopadne! Při Vaší neskutečně pozitivní energii a… (jaká je vlastně aktuální bilance lokálního entuziasmu?).
Ze srdce Vám to přeji a těším se na další OPTIMISTICKÉ příspěvky.
(Jinak snad radši ani nic nepište;-)
PS: při rekonstrukci MÉHO interiéru mi (aninetakpomalualespíšdocelarychle) odpadají řemeslníci, nestíhám, ale ze všeho nejvíc se těším na KUCHYŇ (zdravím Flo…)
A aktuálně afirmuji až do umrtvení…
Simona
jdu psát další blog a našla jsem vás !!! A najednou se rozhostilo to pozitivno, afirmujtr dál a díky Simona
Lucie
Jak já vám rozumím. Rekonstruujeme domeček a jsme na tom podobně – vyklidili jsme část domu, oškabali omítky, probourali dvoje nové dveře a náš zedník už od nás i dostal začátkem července klíče s tím, že v pátek doveze písek a v pondělí nastoupí – no a ve čtvrtek se zdravotně sesypal a nenastoupil a od té doby žádného nemáme a plácáme to jak se dá… ale zato máme doma staveniště – náš rok a půl starý Pepík je z toho velkého pískoviště fakt nadšený (aspoň někdo). Myslím na vás, držte se! Aneb jak říkal Vlasta Burian – ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.