Památková ochrana
Než se cokoli začne dít s nemovitostí podléhající památkové ochraně, je třeba se zeptat místně příslušných památkářů, co si o budoucích úpravách myslí a do jaké míry budou památku bránit vlastním tělem před invazí stavebních dělníků, před šílenými nápady majitele a před dílem bláznivého architekta.
Všichni, s kým jsme zatím o rekonstrukci mluvili, vyslovili dřív nebo později jednu a tu samou větu: „A nejhorší ze všeho jsou památkáři. Připravte se, že s těmi budete bojovat nejvíc.“
Takový boj s památkáři vždycky začíná stejně: bezplatnou konzultací se zástupcem Národního památkového úřadu.
V úterý 6. února ve 12 hodin přesně jsme tedy se Simonou vytáhly do boje.
Protože se říká, že kdo je připraven, není překvapen, vytvořila jsem si informační složku na úhlavního nepřítele. Prostě jsem sedla k internetu a podívala jsem se na stránky Národního památkového úřadu. Stálo tam třeba tohle:
„Každá stavba má svůj příběh. A každý, kdo do něj zasáhne, se stává jeho součástí. Některé hodnoty však objevíte jen s památkářem. Najděte je ještě předtím, než začnete plánovat změny, opravu, údržbu apod. Kvalitní péči o památku ocení vaše okolí i příští generace.“
To znělo docela mírumilovně. Vlastně víc: znělo to, jako bych to jinými slovy říkala sama. Skoro jako ruka podaná k smíru, aby se zamezilo zbytečnému krveprolití (nebo aspoň slzavému údolí na obou stranách).
Ve 12 hodin výše uvedeného dne se tedy k jednomu částečně vyklizenému dělnickému domku v havarijním stavu v části Podklášteří v Třebíči dostavil odborník Národního památkového úřadu a referentka úseku památkové péče při Městském úřadu v Třebíči.
Simona začala čarovat, vyprávět o domu, o našich záměrech s rekonstrukcí, a za chvíli se oba dva smáli. Pražáky tu asi preventivně předchází pověst, že jim není nic dost velké, chtějí hnát stavby o štok vejš a zahodit všechno, co je staré, křivé, vlhké nebo rozbité. Nechtějí hledat dávné příběhy a neposlouchají, co by jim domy chtěly vyprávět.
Snad jsme to trochu obě napravily. Kouzlo zachováme. Na střechu pořídíme bobrovku, i když je dražší. Zbavíme se socialistické garáže a vrátíme na její místo dřevěná okna a obytnou místnost. Zachráníme starý komín a použijeme ho na nové vývody. Nebudeme zvedat, rozšiřovat, měnit půdorys nebo dokonce tvar střechy. Dokonce padl nápad na obnovu malé pavlače, která je pro domy v této oblasti typická.
Základy tohoto domu prý nejspíš sahají až do 18. století. Pokud je to pravda, tak mají co říct a my je rozhodně budeme poslouchat.
Stejně tak mají co říct lidé z památkové ochrany. Jsou prostě skvělí. Myslím, že o nich ještě uslyšíte mnohokrát.
O autorce
Florentýna
Jmenuju se Florentýna a jsem matka čtyř dětí a pěti kuchařských knih. Nyní se se Simonou pokouším zachránit jednu památkově chráněnou ruinu a udělat z ní místo, kde se rodí kuchařská radost.Bavte se dál
Jak postavit kuchyň Kuchařce pro dceru?
Začalo to nenápadně. Povídaly jsme si na jednom knižním křtu. Já mluvila o stavbách, Florentýna o kuchařkách. Rok se s rokem sešel a jely jsme se spolu podívat do Třebíče na domeček, který má ty správné kořeny a který táhne Flo domů. Začaly jsme fungovat, plánovat a tvořit. Zjistily jsme, že na sebe slyšíme. Uprostřed běhání po památkářích a kreslení…
Simona
Jak jsme poprvé spali doma
Stalo se to 17. listopadu 2018. V den, který je pro mě i mého muže velmi zásadní a který chodíme pravidelně slavit zapalováním svíčky na Národní třídu, jsme se mohli nastěhovat zpátky domů, neboť náš dům se stal obyvatelným. Původní plán zněl: ráno nanosíme věci do auta nebo do dvou, uklidíme Simoně byt (aby se mohla vrátit do čistého a…
Florentýna
Jak se škatule hejbaly
Je mrazivo. Na autech je poprašek, který je potřeba oškrábat, dítko se budí s bolestí v krku. Překračuju krabice, jednu, druhou, pátou, vyhýbám se těm, které jsou vyštosované do výšky. Kdybych je teď otevřela, vyvalí se na mě poklady, na které jsem půl roku nesáhla. Jsme doma. Jsme doma! Po čtyřech měsících a osmnácti dnech. Můj byt obývala Florentýna s…
Simona
Jak jsme hledaly místo pro Florentýnu
Stály jsme spolu na chodbě a koukaly se skrz balkonové dveře do zeleně. „Kde vlastně tady máš svoje místo?“ Napadlo mě se jen tak mezi řečí zeptat. Asi jsem čekala, že mi odpoví, že přece v kuchyni. „Nevím,“ sklopila oči a byla smutná. Kuchyň je všech, v kuchyni se odehrává veškeré rodnné dění. V kuchyni se plánuje, organizuje, povídá, a…
Simona
Jak se lepí podlaha
Že naše podlahy potřebují vyměnit jsme věděli už dlouho. Měli jsme plovoucí, laminátové, rozeschlé, klouzající, hýbající se, ošklivé a nebezpečné. Takže jsme výměnu podlah logicky zařadili do rekonstrukce, protože kdy jindy by se to hodilo víc. Vcelku rychle padlo rozhodnutí, že podlaha bude vinylová a hlavně lepená. Nic plovoucího, co by se časem znovu rozeschlo, udělalo škvíry a začalo hrozit…
Florentýna
komentáře 4
Petra
Tak jsem našla Florentýnko v tomto příspěvku indicii a jako správný zvídálista ťukám Třebíč, Podklášteří do Googlu, ať vidím víc z okolí. A ejhle, realiťáci sice smazali inzerát, ale fotky z něj se ještě internetem toulají.
Přeji Vám oběma (a dalším pomocníkům) sílu a odhodlání. Povídání máte pohádkové, přijde mi, že tak trochu žijete můj sen 🙂
Libuše Žáková
Má drahá Flo.
Půjčím si tu s dovolením kus tvého textu: „Protože se říká, že kdo je připraven, není překvapen“
Že Ty bys nebyla připravená, o tom velice pochybuji. Přece jen už se nějaký ten pátek známe.
Zde je nutné trošku poopravit zažité lidové rčení a uvádět místo „pátek“ čtvrtek (tedy mé sváteční chvíle nad tvými kouzelnými články ve skupině Kuchařka pro dceru)
Kdo byl zcela jistě překvapen, až zaskočen, byli zmiňovaní památkáři.
A garantuji, že až vás poznají více, nikdy na stavbu a spolupráci s vámi nezapomenou.
Nestává se tak často, že se potkají dvě tak různorodé bytosti jako jsi Ty a Simona. Navíc se díky své různorodosti úžasně doplňují, místo aby se přely. Mají skvělou představivost, umějí plánovat, naslouchat a dokonce i rozprávět s domem.
Záměrem to začíná, čarováním pokračuje a kouzla se budou dít dál. Co kouzla? Zázraky. Neb je vám požehnáno.
Tak ať vám to dámy vydrží… Přeji krásný den. S láskou Líba
Pavla N.
Milé dámy na stavbě, váš blog je super čtivý, napínavý a dobrodružný. Přečetla jsem ho jedním dechem a už se těším na další články a fotky. Mám pocit, jako bych tam byla s vámi! Jen tak dál a držím palce, aby to dopadlo přesně podle vašich plánů a představ. Pavla
Jitka
Dobrý den, dámy na stavbě:-),
moc Vám fandím. Máme dům v Židech a taky jsme jej před pár lety rekonstruovali. Taky nám tehdy všichni říkali, že s památkáři budeme mít problém. Jenže jestli s někým problém nebyl, naopak nám vycházeli vstříc, pomáhali ve všech směrech, byli to právě památkáři. Na samém začátku jsme se s nimi dohodli, do jaké podoby chceme dům zrekonstruovat (měl moderní fasádu z roku 1937 a dvoukřídlá nečleněná okna), a pak jsme tomu všechno podřizovali. Celá rekonstrukce byla skvělým dobrodružstvím se spoustou překvapení a kromě architekta, se kterým byla nejproblematičtější domluva, jsme potkávali samé báječně řemeslníky. I když jim na samém začátku připadalo, že jsme zřejmě spadli z višně, když chceme zachovat křivé zdi, když chceme okna otvíravá ven, když bráníme půdu před vestavbou…, přesto nás respektovali a všechno udělali, jak jsme chtěli. Dům má duši i příběh, my jsme ho jen respektovali a výsledek určitě stojí za to.
Milé dámy na stavbě, ať Vám jde práce pěkně od ruky, ať narážíte na samé fajn lidi a ať se Vám daří. Pokud budete mít chuť na výběrovou kávu, stavte se k nám do domu U Židovské brány:-)
Mějte se moc hezky.
Jitka Padrnosová