Jak se nám nikam nevešly schody
Náš dům je vskutku vtipný. Co místnost, to jiná úroveň podlahy. I když se přivře jedno oko a to druhé zavře, tak pořád máme dvě patra a jedno mezipatro. Do obou pater se momentálně vstupuje odděleným vchodem a mezipatro funguje jako nezateplená půda.
“Pane architekte, potřebujeme oba dva vnitřky spojit pomocí schodů. A ty schody by měly být uvnitř.”
“To nejde. To prostě nevyjde.”
Poprvé po dlouhé době jsem položila svoje čelo na plány na stole a byla nešťastná.
Můj způsob komunikace vypadá asi takhle: máchám rukama, brebentím a valím informaci pátou přes devátou, a do toho si zásadně trvám na svém. Teď už jsem nevěděla, jak dál.
Proti mě seděl pan architekt Lukášek z firmy Plán projekt Kapucín, který je naprosto mírný a klidný. Navíc je velmi precizní, co já namluvím, tak on promyslí.
Tedy pokud funguje komuikace.
“Simono, ty jsi na něj byla hrubá, skoro jsem se tě bála i já,” zmínila Florentýna, když jsme odešly.
Bylo mi to líto a napsala jsem omluvnou sms. Naučit se totiž stejným jazykem, aby se lidi pochopili, je strašně těžké.
Druhá schůzka probíhala jinak, byla jsem hodně unavená a tak jsem mlčela. Vždycky se za jeden den v Třebíči snažíme stihnout oběhnout úřady, domluvit řemeslníky a přitom se najíst. Ne všechno se nám z toho seznamu povede, takže jsme tentokrát dorazily vyhladovělé. Pan architekt nám nabídl oříšky. Záchrana!
Třetí schůzka byla o smíchu, už jsme se navzájem naučili, kdo si kdy dělá legraci a kdo to myslí vážně. Jen ty schody, ty schody se prostě do toho domu pořád nechtěly vejít.
Už jsem se jenom koukala z okénka a mlčela. Nechtěla jsem zase máchat rukama, chrlit slova a vysvětlovat, že to je malér. Došla mi energie.
Proč si trvám na vnitřních schodech?
Protože pokud bychom chtěli udělat schody ze dvorku do spodní části domu, musíme hodně odkopat dům a udělat velkou jámu. Jinak se při sestupování dolů každý třískne hlavou o podestu. To není to nejhorší, hlavou jsem se v Třebíči bouchla už stokrát. Nejhorší je, že domeček má tolik skrytých zákoutí a nevyřčených věcí, že jakýkoliv výkop by mohl znamenat, že se složí jako stavba z karet.
Odešly jsme se ze schůzky a já jsem chrlila páru a slova a slova a slova. Florentýna poslouchala. Jednu chvíli dokonce zastavila auto na parkovišti, aby poslouchala ještě líp. Byla hodná, že mě vyslechla. Ulevilo se mi.
Další den přišel od pana architekta Lukáška e-mail, ve kterém byly naše schody – a byly uvnitř.
komentáře 2
Martina Hepnerová
Na vizualizaci vypadá dům úžasně, pan architekt si dal záležet. Na stránkách ateliéru jsem našla rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše. Byla to stejná ruina jako ta vaše:-) a jak prokoukl. Miluji tyhle příběhy „před a po“.
Jenda
Jo, tak k tomu mám já blíž jak k vařečce. Mimochodem, vašeho otce jsem na fotce poznal okamžitě. A co je stavění víme, stavěli jsme svépomocí a skutečně hodně jsme si udělali sami. Od výkopu a přípojek kanalizace, vody, elektriky …..zdění, podlahy, dlažby obklady , elektrika, izolace…střecha, profíci byli pouze na položení krytiny střechy, voda, plyn, topení, vnější omítky a dva známí na výpomoc většiny vnitřních omítek. Schody jsem dával návrh spolu s otcem, rodiče pomáhali. Všechen cement a vápno jsem odnosil já sám, vápno jsme hasili s manželkou…., míchačka, kolečko, vrátek, asfalt, lepenky….. Tak dobře víme co to je a co jsme měli udělat jinak, naštěstí je toho málo. Tak vám držím palce. My stavěli od výkopu do kolaudace 4 roky. Nastěhovali jsme se v roce 1988. Vy budete podstatně rychlejší. , Tak hlavně, žádný úraz především a spolehlivé řemeslníky k tomu. Ať se dílo daří dle vašich představ. Přejí manželé Poláchovi.