Jak oslnit zedníka
Způsob, který zapůsobí vždy a všude: začněte se smát. Nesmějte se hystericky, nedělejte plačku, smějte se přirozeně.
V mém případě je to tak, že když spustím, jsem slyšet až na druhý konec Třebíče.
Když hledám lidi, ptám se jiných lidí. Chci doporučení na lidi, co někdy něco stavěli, je na ně spolehnutí a mají dobré reference.
Kontakt na našeho dvorního zedníka Roberta jsem obrdžela od naší čtenářky, která přijela za Florentýnou pro knížku.
Robert nebyl první zedník, který se u nás zastavil.
Od jiných zedníků jsem slyšela:
“To nevím, kolik to bude stát.“
„Ten termín se nedá stihnout, nemám lidi.“
Taky jsem slyšela slovo PANINKO. Na to mám alergii. Připadá mi, jako kdyby mi někdo dal nálepku: nerozumíš tomu, já mám vždycky pravdu a ono se to nějak udělá.
Ale ono se to nějak neudělá.
Potřebujete logistiku, ruce, cihly, vodováhu a člověka, který nejen pracuje, ale taky myslí.
Florentýna s Tomášem koupili dům. V prosinci byl krásný a celý, i omítku měl. V březnu neměl omítku, vypadávaly mu cihly a vypadalo to, že nám spadne i celá jedna stěna. V květnu jsme měli třetinu domu zbouranou a postavenou novou třetinu. V červnu stála nová střecha.
Šetříme a přeměřujeme každý centimentr, protože se nám domek nějakým kouzlem začal zmenšovat a scvrkávat.
Dům má být oáza klidu, potkáte tady Florentýnu, když bude psát další kuchařku, nebo za ní přijdete péct vánoční cukroví a dát si s ní kafe. Takový je náš vysněný dům. Takže potřebujeme velikou kuchyň a taky dost prostoru třeba i pro deset lidí. Těch deset lidí nepotřebujeme namačkat na sebe, chceme, aby se cítili jako doma.
A já jsem tady od toho, abych se smála tak nahlas, že mě slyší celá Třebíč, a zároveň abych neslyšela to slovo PANINKO. Protože vím, že se to postavit dá a že největší radost pro mě bude, když se budete u Florentýny cítit jako doma.
Florentýna vám proto natočila video s Robertem, kde jde vidět, že všechno jde, když se chce, a taky nakonec prozradí, jak k takovému Robertovi vlastně přijít. Nápověda: připravte si polštářek nebo silný reflektor.
Roberte díky, že v tom jedeš s námi.
Apropo ty schody budou jak jsou v plánu, promiň, přes to vlak nejede 🙂 A tím už náhodou do Třebíče jezdit umím, abys věděl.
Nechte nám vzkaz