Jak jsme hledaly místo pro Florentýnu
Stály jsme spolu na chodbě a koukaly se skrz balkonové dveře do zeleně.
„Kde vlastně tady máš svoje místo?“ Napadlo mě se jen tak mezi řečí zeptat. Asi jsem čekala, že mi odpoví, že přece v kuchyni.
„Nevím,“ sklopila oči a byla smutná. Kuchyň je všech, v kuchyni se odehrává veškeré rodnné dění. V kuchyni se plánuje, organizuje, povídá, a taky mimo jiné vaří a jí. Je jich tam vždycky hodně. Pokud se chce Florentýna schovat přede všemi a před světem, má prchnout do ložnice?
Abyste se nepletli, kuchyň je pro Florentýnu důležitá, je to to, co ji baví, je to její vesmír a zároveň kus pracovního prostoru.
V tu chvíli mě napadlo, že můžeme obětovat balkon, na který se stejně moc nechodí, a při troše dobré stavební vůle z něj udělat pracovnu.
Osobní prostor jen pro ni, jeden holčičí koutek, kde se dá schovat, nasadit sluchátka na uši a koukat se do lesa.
Jeden splněný holčičí sen.
O autorce
Simona
Jsem Simona, energetické kvantum. Holka, která si ze sebe dokáže dělat legraci a poztrácet boty od auta. Ženská, která prorazí hlavou zeď. Někdy jen pomyslnou a někdy tu skutečnou, protože umím stavět a opravovat domy a byty. Jsem posluchač, který poslouchá příběhy celým tělem a duší. A jsem vypravěč, který se snaží najít dobrou stránku ve všech příbězích.Bavte se dál
Jak postavit kuchyň Kuchařce pro dceru?
Začalo to nenápadně. Povídaly jsme si na jednom knižním křtu. Já mluvila o stavbách, Florentýna o kuchařkách. Rok se s rokem sešel a jely jsme se spolu podívat do Třebíče na domeček, který má ty správné kořeny a který táhne Flo domů. Začaly jsme fungovat, plánovat a tvořit. Zjistily jsme, že na sebe slyšíme. Uprostřed běhání po památkářích a kreslení…
Simona
Jak jsme poprvé spali doma
Stalo se to 17. listopadu 2018. V den, který je pro mě i mého muže velmi zásadní a který chodíme pravidelně slavit zapalováním svíčky na Národní třídu, jsme se mohli nastěhovat zpátky domů, neboť náš dům se stal obyvatelným. Původní plán zněl: ráno nanosíme věci do auta nebo do dvou, uklidíme Simoně byt (aby se mohla vrátit do čistého a…
Florentýna
Jak se škatule hejbaly
Je mrazivo. Na autech je poprašek, který je potřeba oškrábat, dítko se budí s bolestí v krku. Překračuju krabice, jednu, druhou, pátou, vyhýbám se těm, které jsou vyštosované do výšky. Kdybych je teď otevřela, vyvalí se na mě poklady, na které jsem půl roku nesáhla. Jsme doma. Jsme doma! Po čtyřech měsících a osmnácti dnech. Můj byt obývala Florentýna s…
Simona
Jak se lepí podlaha
Že naše podlahy potřebují vyměnit jsme věděli už dlouho. Měli jsme plovoucí, laminátové, rozeschlé, klouzající, hýbající se, ošklivé a nebezpečné. Takže jsme výměnu podlah logicky zařadili do rekonstrukce, protože kdy jindy by se to hodilo víc. Vcelku rychle padlo rozhodnutí, že podlaha bude vinylová a hlavně lepená. Nic plovoucího, co by se časem znovu rozeschlo, udělalo škvíry a začalo hrozit…
Florentýna
Jak bydlíme v kempu
Kempování k létu prostě patří. Ono je to romantické víc než sedět v parku na lavičce a krmit holuby. Překoná to i ranní běh po Vyšehradě, a to je pořádný megacloumák na city. Letošní léto už těch kempů mám najeto přinejmenším třináct, všechny nějakým způsobem nezapomenutelné. Halušková večeře u Liptovské Mary, větrná Kurská kosa, liduprázdná kilometry dlouhá pláž se zlatým…
Florentýna
Nechte nám vzkaz