Jak jsem si dala vodku kvůli skále
Včera jsme byly zase v Třebíči. Než jsme se prokousaly přes Prahu, všichni už měli polovičku své pracovní doby za sebou. To my né, to my si sedíme v autě a ujíždíme rychlostí 75 km za hodinu. Když stavíme my i silničáři, tak to stojí za to.
Domeček jsme neviděly 14 dní. Stýskalo se nám.
On mě ten stesk hned přešel.
Za domem máme svah, svah tvoří hlína a hlína a hlína. Prostě velký násyp, který promočil celou přilehlou stranu domu. Věděly jsme, že dům musíme odizolovat, a tak náš šikovný Petr přivezl chlapce, který dosal do ruky krumpáč a několik kyblíků a chodil a chodil a chodil a chodil, až naplnil několik kontejnerů. Nepotřebujete chodit do posilovny, stačí přijet k nám a vzít si krumpáč do ruky.
Já jsem viděla nejdřív skvěle odvedenou práci a taky něco, co jsem vidět nechtěla.
Skálu.
To, že jsem si všimla v interiéru, že dole je stěna obrovská a ke stropu se zužuje, má svůj jasný důvod. To proto Florentýna pokládala trapný otázky, jestli tu stěnu budeme mít vždycky do kopce.
Skálo, skálo, skálo… je možná hezká písnička, ale v domku ji nechcete. A tak jsem chvilku kopala do omítky a chvilku do země a chvilku jsem byla bezdradná a další chvilku jsem se smála. To je stav mysli, kdy se všechny buńky musí napřít k výkonu a najít nejschůdnější cestu. U mě se projevuje přesně takhle.
Sedla jsem si na okno a Florentýna mi podalal láhev s čirou tekutinou. Už dobře pozná, že se mi změní barva a výraz v obličeji a šrotující myšlenky mi lezou i ušima. Po láhvi lezl pavouček, o kterém jsem se rozhodla, že nám přinese štěstí. Pavoučí vodka.
Rozhodnuto, skálu ve svahu musíme odkopat, protože se potřebujeme dostat až k základům domu. Ano, já vím, že ten dům je postaven jedním rohem na skále a druhá část domu si vlaje ve vzduchu. Prostě nemůžete pozorovat dál vzlínající vodu po stěně.
Dům se větrá, větráme ho už druhý měsíc. Pokud potřebujete pěstovat květiny, které potřebují vlhkost, tak přesně jeden takový domek máme, na chvíli vám je uskladníme 🙂
A mám na vás jednu prosbu, přejte nám sluníčko, aby se ten náš domek opravdu pořádně nadechl a konečně se vyvětral.
Díky vám.
Simona
Jeden komentář
Irena Jakubcová
Krásný slunečný den, milé dámy.
Před 5ti lety jsme si s přítelem koupili minidomeček, asi 90 let starý. Před námi tu bydlela rodina s malými dětmi. Dům se prodával za 430 tisíc. I to byl obnos, který jsme neměli, ale nakonec z toho vyšla hypotéka 2300,- měsíčně. To člověk musí zvládnout i z podpory v nezaměstnanosti nebo nemocenské nebo jiném dalším katastrofickém scénáři. Potřebovali jsme se nastěhovat během dvou týdnů, protože nám akorát končil podnájem. Abych to zkrátila. Vnitřní omítky jsme dělali loni, 4 roky bylo vše na cihlu/kotovici/kámen. Tak dlouho domeček prosychal. O tom, jak jsme stavěli celou štítovou zeď, třeba někdy příště.
Přeji hodně vytrvalosti a co nejméně obtíží.
Irena